Carribe !!!

Konecne jsme se dodrkali po asi 24hod trvajici jizde autobusem az do mestecka Puerto Columbia. Naleza se v n.p. Henry Pittier - nejstarsim venezuelskym narodnim parkem, kterym se tahne pohori Cordilera de la Costa s hrebeny okolo 2500 mnm.
Pto Columbia je v 0 mnm, stary historicky pristav slouzici vyhradne k vikendovym parbickam caracasanu a zaroven zachytny bot kolumbijskych prodavacu vsehosi, koralky pocinaje a jejich narodnimi produkty konce.

Kdyz jsme pred vice jak mesicem prileteli do Caracasu, pusobili jsme zde v nasich kratasech a kratkych trickach docela exoticky. Vsichni ostatni tahali dlouhy veci. Vcera vecer jsme po zapadu slunce vytasili dlouhy mikiny a bylo nam tak akorat. Zase jsme pusobili trochu vystredne, pac mistni to tahli do pulnoci v plavkach... achjo... tak kde se stala chyba? nejspis v Gran Sabane s teplotou pres 40stC? v Meride kolem 15stC (-10 v noci)? v Llanos kolem 45stC? tezko rict, jen se zaciname hrozit tech +15 mrazu v CR...
Nedelni odpoledne zde: pod kokosovymi palmami se vali zbytky lahvi od piv Polar Ice, rumu Santa Tereza a kdovi cehojeste, kramky pomalu konzervuji do dalsiho patku a zdejsi duchodci konecne v klidu splhaji na kokosovy palmy pro cerstve orechy. (docele jsme cumeli, jak takovej seschlej paprda vysvistel po uplne hladky palme bosky a bez cehokoli az nahoru - tak dobrych 15m, odsekaval jednotlive kokosy a hazel je dolu do rozpalenyho pisku)
No nic, uz nam tu je pekna kosa tak jdeme ven na pivko. Klimatizujou tu pocitace na 23stC a my mame jenom trikou a dlouhy mikiny.
Pic!
PS: objeveny tyto nove druhy:
1) Polar Ice
2) Regional
3) Solera
4) Capibara carribe / kolumbijsky koralky, dredy a vune sena.../, puvodne kolumbijsky endemit.

1-3 jsou docela dobry mistni cervesa. Jedinou nevyhodou jsou male lahve. Ty vetsi maji 0.35l, cena ujde. Asi 10 Kc.
A pak ze si uz nikdy nedame pivko za 10 Kc...

Gran Sabana - Roraima

Nahore - hora Kukenan s 2.nejvyssim vodopadem sveta: Salto Kukenan

¨ Tak si to tam uzijte! ¨...znela veta skupinky cechu, ktere jsme mijeli pri vystupu na vrchol Roraimy. To nas od nej delilo snad poslednich 500 vyskovych metru a neco kolem 200 milionu let vyvoje...
Vyznam tehle vety jsme skutecne pochopili az ve chvili, kdy jsme kolem seste vecer stanuli promoceni na kost na vrcholu Roraimy. Mlha, zima, vitr...
Rano bylo vse uplne jine, s vychodem slunce jsme se ocitli v praveku, ve svete bizardnich tvaru rozsahlych kamennych mest, orchideii, masozravich kytek a buhvi ceho jeste.
Ale asi od zactku.
Ze Ciuda Bolivaru nas autobus vyplivnul brzy rano uprostred vesnicky San Francisco de Yurinai. Komari, muchnicky puri-puri. Tenhle fujtajbl nam dal poradne zabrat. Dohodli jsme se s mistnima na cene vyletu /na Roraimu je zakaz jit bez pruvodce/ a vyrazili. Uprednostnili jsme zkraceny vystup - ze tri dni na dva a diky tomu ziskali jeden den pobytu na vrcholu hory navic. Mladej indian pekne pelasil a kdyz se mne ptal, kolik vazi muj bagl, jen se pousmal a pochlubil se svym petikilovym...
Druhy den jsme zahajili vystup v 1100m vysokem kempu a po celodennim pochodu, zprvu umornym vedrem a posleze destem, stanuli na 2840m vysoke Roraime. Bylo to vycerpavajici.
Treti den jsme si vyrazili asi 20km trasou k trojmezi Venezuela-Guyana-Brazilie. Fantasticky den ve skalnich mestech, lagunach a roklich byl nezapomenutelny. Trpaslikovi /prezdivka naseho pruvodce/ doslo jidlo.
V noci na ctvrty den zacalo lejt a prolilo i cely ctvrty den. Hora nam ukazala zac je too loket a nam poskytoval super ukryt skalni previs, pod kterym jsme meli stan. Trpaslik v noci vykosil a pres den taky. Prisla mu vhod moje fantasticka duklacka mikina /posleze i dalsi tricko/.
Ten den navic se nam tedy docela siknul. Dalsi den jsme oblitli okraje hory, coz by pro nekoho trpiciho zavrati asi moc nebylo. 1200m kolme steny a dole se valejici mraky melo sve kouzlo. Z protejsi Tepui Kukenan byl super vyhled na druhy nejvetsi vodopad sveta mizici kdesi dole v mracich.
Posledni dva navratove dny byly na krev. Dnes jsme dorazili do Sn Eleny de Yuarien - hranicniho mesta s Brazili. Byl zrovna pekny srumec, pac se tudy vraceli brazilsti fotbalisti z americkeho mistrostvi. Cestou zpet jsme se jeste zastavili na Rio Jaspe na prohlidku a snad i kepming u Jaspisove resky jejiz dno bylo takto dlazdeno masivem jaspisu. Jinak ale nic moc a svine puri-puri nas presvedcily, ze bude lepe pokracovat do civilizace...

Jendo !, na to pivko se desne tesim, pac tady ho je pomalu a hned jak dotlucem tuhle zpravu, tak vyrazime na mistni Rerional polar ice. Covece, ani svickova, ani rajska. Prejt se zelim a bramborem...

Baro, hele vis houby co v tom bylo. Ten bagl se vznasel a kdyby na nem Johanka nevysela, buhvi kde by byl !!!
Kono, vole!, brzy! To si pis.
Prilet - upresnime - nekdy v nedeli 18.3. kolem poledne. Muzeme neco vymyslet na nadrazi :-D
Dalkove vsechny zdravime a diky za prispevky. Kokese zdravime specialne pac se na nej tesime.
zatim pic, jeste nez odsud odjedeme dal dame vedet.

Gran Sabana - Canaima

Ke triceti stupnum blizici se teplota pruzracne vody padajici do laguny s bilymi pisky z asi dvacetimetroveho vodopadu. To vse oramovano neskutecne bizardnimi stolovymi horami a vsudypritomnym sluncem. Tak tohle lze nazvat rajem. Mistni tomu ovsem rikaji Canaima.
Uzasne koupani, vylet do okolnich lesu a nitra jednoho z mnhoha kanonu Dabelskych hor Auyan Tepui jsme dnes zakoncili pruletem Dabelskeho kanonu a vyhlidkou na vodou spore zasobeny Salto Angel.
Jednim slovem FANTASTICKE.

Vodopad Salto Angel se naleza v bocni stene Dabelskeho kanonu a v soucasne dobe jej predstavuje vetsi potucek, ktery v asi polovine sveho letu k zemi meni sve skupenstvi v paru a vodni trist s na dno kanonu ani nedopada. O to vice jsme ocenili nahradni program a totiz letecky vylet prave k Auyan Tepui.
Auyan Tepui je stolova hora o rozloze mesta Praha. Ma jedinou a velmi komplikovanou pristupovou cestu diky cemuz si stale udrzuje sve kouzlo nedotknutelnosti.
Dnes v noci se chystame prejet busem do San Francisca de Urunai a odsud se pokusit o vystup na snad nejznamejsi stolovou horu Roraima.

Diky moc za zpravy z domova a brzy se zase ozveme.
To Jozka: s tim kanalem to prekvapive napadlo i Johanku

Jinak status mesta Ciuad Bolivar zustava: spina, zabednino, spruzeny cisnici, netekouci voda = hruza.
Tak zatim

Orinoco

Po 24hod trvajicim presunu od Kolumbijskych hranic smerem k Brazilskym se nyni ocitame ve meste Ciuad Bolivar, lezicim na pravem brehu reky Orinoco. Mesto s asi 350tis obyvateli pusobilo po nasem vecernim prijezdu a shlednuti v autobuse cele sbirky bondovek jako po vybuchu tajne zbrane. V ulicich ani noha, svizny vlahy vitr prohanel odpadky vylidnenymi ulicemi a jinak totalne mrtvo. Skoda kazdeho radku navic.Rano jsme na letisti zapykali letenky do Canaimy - oblasti stolovych hor s nejyssim vodopadem sveta Salto Angel. Je dost maly stav vody, ale snad tam neco uvidime. Neni tam jen tento vodopad, ale spousta dalsich atrakci, ktere snad za to stat budou.

Dnes se vydame na prohlidku vodniho dila Guri - nejvetsi Venezuelske /a snad i jihoamericke/ prehrady s vykonem 10.000 MW - tj. asi jako 5 Temelinu a zasobujici pres polovinu Venezuely.Toliko plany pro nadchazejici obdobi. Po Canaime /to je ten vodopad/, ze ktere se vratime 1. nebo 2.3. se nocnim busem presouvame na hranici s Brazilii a chystame se zdolat 6dennnim pochodem ztraceny svet hory Roraimy.Pic!

Bolivar nepokoren

Hlasime se rychleji nez jsme cekali.

Konecne to prislo, streva se zacinaji aklimatizovat. Hamburgry, salaty, ovoce, dzusy, jogurty... to vsechno a miliony spratelenych bakterii zpusobili, ze jsme tak akorat vyjeli do vyse 4.800m, tam se rozhledli, dosli na WC a jeli zase zpet.Nemelo cenu s nastupujici ofenzivou tech vsech ruznych spratelenych potvor zahajovat tezky prechod skalnateho hrebene Siera Merida. Nahore byl poradny vitr, ktery jeste tak oslabeny telo srazel co chvili k zemi.Menime tedy plan a zitra na noc vyrazime smer mesto Valencia a dale smer Ciuad Bolivar s cilem Roraima.Tak tedy alespon obrazky a zatim pic!

Vyrazime smer Pico Bolivar

Ahoj,
fiestu jsme uspesne prezili a prave koncime nakupovani zasob. Zitra casne rano sedame na nejdelsi a zaroven nejvyssi lanovku sveta a nechavame se vyvezt do zavratnych 4.800. Zde nas ceka hrebenovy pochod a nasledny 4denni sestup do nizin. Ocekavame, ze se ohlasime nekdy behem pondelka.

Nahore:Pico Bolivar z nejvyssi a nejdelsi lanovky sveta.

Moc vas vsechny zdravime, zvlastni vlna pozdravu smeruje ke Kokesovi.
Na okraj snad poukazu, ze po vydatnem chlastomostu v Llanos a navratu zpet do Meridy zacinaji prozmenu drbaci orgie. Jenda jiste tusi oc se jedna, ale presto upresnim ze je to nasledek pritomnosti ruznych muchnicek, komaru a podobne haveti.
Mejte se prima!

Llanos, caimani, pivko

Ahoooj ahoooj,

tak kdyz jsme odjizdeli z Meridy, rozjizdela se tu celkem slusna party - karneval. Dneska - po 4 dnech - jsme snad vic nez hodinu hledali otevreny internet. Cely mesto je zavreny - tedy kramy. Krome hospod. Karneval, fiesta, korida a buhvi co vsechno stale pokracuje! SNad zitra uz zacnou strizlivet.Po poslednim vyletu do hor, jsme uznali ze je co slavit a tak jsme si na cestu do Llanos koupili hned basu mistniho piva a sedmicku rumu. Cena usla a nejlevnejsi zdejsi rum znacky Santa Teresa prekvapil svou chuti. Blby na tom vsem bylo jen to, ze pivko maji ve dvouapul deci. Se clovek uotvira...Vyjeli jsme tedy v sestave dvou terennich aut a celkem asi 16ti lidi do 500km vzdalenych savan. Sesla se opravdu slusna sestava lidi. Dva taliani / z toho jeden uz tu je dva roky a nejak se nemuze vratit zpet (prezdivalo se mu gaucho marihuana) a miluje rum!/, jeden zbloudily skotsky ucitel se svou mladickou studentkou z Caracasu, nemec s podobnou historii a jakysi Svycar zhrzeny zivotem uspesneho inzenyra a bloudici nazdarbuh svetem. Z druheho auta stoji za zminku Jan. Jan je Dan. Jan se prvni den chopil piva a od ty doby jej nepustil. Dokonce nelenil ukecat ridice, aby /kdyz pivo doslo/ dojel asi 40km k nejblizsi osade /5lidi/ a vysomroval dalsi basu. Chudak, mel takovou zizen, ze ji pulku krknul na zpatecni ceste do naseho kempu a vecer nemel nic...Los Llanos je rovina o rozloze tri Ceskych republik, hrozna placka ve venezuelskem vnitrozemi s nadmorskou vyskou kolisajici mezi 76 a 84 metry nad morem. V obdobi destu se jedna o ohromnou bazinu,ktera nyni postupne vysicha. Tim, jak se zvirata stahuji ke zdrojum vody je velka sance je spatrit.A co jsme videli ?Mraky kaimanu, capibary, leguany, agamy, zelvy, pirane, ibisy/ coro coro/, volavky, kormorany, mravenecnika, anakondu a more dalsi haveti, jejiz jmena si budeme muset nekde najit.Bydleli jsme na takove male farmicce s nevelkymi pozemky /dle zdejsich pomeru/. Deti si bezstarostne hrali a usmudlani rodice nam varili a starali se o dobytek a chod farmy. Celou tuhle idylku pohodove farmy narusil nekdy predloni jejich otec, kdyz sel navrtat novnou studnu na vodu. Vytekla ropa. Zatim furt delaji farmarinu, ale deti uz asi kravy past nebudou... ceka je nudny osud petrolejovych kralu... Achjo, to je zivot tzv. Llaneros - obyvatelu Los Llanos.Tim jsme asi v tuto chvili vycerpali prvni ranec dojmu a razime na fiestu.Jendo, diky za akci kosovky. Clovek obcas neco zapomene a ejhle, zivot v kazdem kousku.Tak zatim, po fieste se ohlasime jak dopadly spizy a v prilozenych fotkach snad naleznete vic.Dalsi plany miri smer Pico Bolivar, Pico Humbolt a pak zmena stanoviste na druhy konec Venezuely.

Prezili jsme to...

Takovy nic nerikajici prechod z La Tomy do Meridy nam dal pekne zabrat.
Vyrazili jsme odpoledne a hned prvni auto, ktery jsme ani nemuseli stopovat nam zastavilo. No masakr. Tri postarsi panove si vyrazili na dovolenou, tak proc by nas nesvezli. Nasledujici den jsem mel o cem premyslet, protoze opet posunuly me meritka luxusu zas o neco dal. Auto zastavilo, samy se otevrely dvere k nastupovani, samy se otevrely zadni dvere, samy se zase zavrely... no treti svet jak ma byt... Na mou poznamku, ze pekny auto a vsechno automaticky ridic odpovedel: jojo... technologie.. a po minute dodal: ¨No technology, money !¨ a bylo jasno.
Toz nas vysypal na krizovatce a stoupali jsme do kopce. Druhy den jsme taky stoupali do kopce.Treti den jsme dosahli sedla,za kterym byla poradna dira. Tu jsme vzdali a vyrazili svou cestou po vrstevnici. Nakonec jsme sestoupili do jinych dvou udoli a prespali pod zaverecnym sedlem Alto de la Cruz /kolem 4400/.Docela nas ten treti den znavil. Dneska nas uz nastesti cekal jen sestup do Meridy. Podle map do melo byt asi tak na 3 hodiny...
Prvni cestu jsme ztratili hned za sedlem a svedla nam k peknym jezerum, ale zakoncenym hranou s dost slusnym vodopadem. Takze jsme se z te hrany prodirali snad hodinu vselijakym rostim a dorazili docela schvaceni k te spravnejsi cesticce.
Pod hranou se rozprostiralo krasne udoli a podle map tam mela byt uz cesta pro auto. Nebyla. Ale zato se z dalsi hrany,ktara toto udoli uzavirala, vyhoupnul mrak a bylo. Sli jsme tedy dalsi hodinu po pesine, mlha jako hrom a silnice nikde. Po dalsi hodine zustala mlha, ale zmizela pesina. Sli jsme tedy zvireci pesinou podel potoku. Sem tam brod, sem tam koupel... furt mlha, zvireci cesta. Dalsi hodinu zustavala mlha, zvireci cesta zmizela a pridalo se mrholeni. Vzpomnel jsem si na jednu povidku... bloudime v mlze, opetovne prekroceni sedmdesate rovnobezky... Doslo i na kompas. Nic. Do setmeni hodina, tak jsme prubli smer a po chvili se nasla i kravska cesta. Takze dalsi hodinu prodirani se houstim, az nas to kratce pred setmenim vyprdlo na nejakem soukromem pozemku.
Dnesek je den cest! Ted je pul desate a jsme v Meride. Zitra casne rano odjizdime na vylet do Los Llanos. Tentokrat s pruvodcem a za zviraty. Ocekavame tedy navrat do Meridy nekdy v utery.
Tak zatim ! a cestam zdar ...

Fotky

Material najaky mame, ale nedari se nam jej publikovat.Dalsi relace bude asi v utery...
tak zatim...

cil: Pan de Azucar

Ahoj ahoj,
urcite jste si vsimli, ze nasi usilovnou pili se nam podarilo umistit prvni snimek Caracasu. Dalsi samozrejme budou nasledovat, jakmile se dostaneme na lepsi pripojeni.
Prave vyrazime na vylet smer pohori La Culata s cilem vyvrcholit na Pan de Azucar.
S navratem pocitame v patek-sobotu.
Zatim pa a vsechny doma moc zdravime a drbeme Kokese.

Mifafi - NP. La Culata

Uz jsme zase ve vsi...
Posledne jmenovany vylete z kopce El Agila do vesnicky Mifafi utrzel opet drobnou ranu v podobe map. Cely vylet byl odhadovan asi na 3-5dni s tim, ze cilova stanice bude vesnicka Mifafi s vyzkumnou stanici zdejsich kondoru.
Nevime co se tentokrat pripletlo pod prsty lidi od map na Googlu, ale kupodivu cely trek zacinal ve vesnici Mifafi :-). Vsechno sedelo, udoli bylo jak melo byt, potucek, jezirka. Proste uplne vsechno, jen ta vesnice mela byt na konci.
Nejsme zadni blbci, takze jsme se nedali zmast a do nitra vychodni casti pohori La Culata se presto vydali. Hned po 10ti minutach jsme dosli k vyzkumne stanici Kondoru a take ke vstupu do parku. Hrozne hodny pan se nas zeptal na permit /povoleni vstupu/. Povidame, ze bychom jej radi od nej/
Pan> povoleni ziskate pouze v Meride (80km)
My> tam jsme byli, nic nam nedali
Pan> ja vam jej dat nemuzu, ziskate jej pouze v Meride
My> tam jsme byli, pani nejen ze nemela mapy, ale ani o zadnem povoleni co by nam mela dat nevedela
Pan> nojo, Merida
My> co ted?
Pan> potrebuju povoleni
My> ...
no trochu jsme se zacyklili, nakonec zavolal nejakeho mistniho "natur guida", ktery po shlednuti nasich map rekl, ze je vse v poho a at se za 4 dni vratime zpet. Vse vyreseno gratis, pouze proti cislum pasu.
Vyrazili jsme tedy na vylet bez konce, protoze v nem jsme zrovna zacinali. Sli jsme tedy 3 dny do kopce, pres noc oklepavali namrzly stan a ve finale dosahli prusmyku /4200-4500/ ve kterem jsme se otocili zpet,protoze na jeho druhem konci bychom vesnici Mifafi hledali jen ztezka.
Vse bylo v pohode, prochazeli jsme udoli na jejihz dnech se kroutil potok, pasli kravy a kone a mimo nas tam nikdo nebyl.
K nocni obloze leda tolik, ze vidme Orion v nadhlavniku, na severnim horizontu Maly vuz a nad jiznim obzorem vyrazny Jizni kriz.
Vylet to byl hodne vyzivny a docela radi si dneska orazime.
Zitra bychom radi vyrazili tak na 4dny do oblasti zapadni La Culaty s cilem vyvrcholit na Pan de Azucar /4.600m/
Tak zatim!
PS> Jenda, Zdenka a spol. Hele, nak nam to tam rozjizdite ne??? Jen tam tomu dejte poradne do kozichu.I kdyz, pokud jste se pustili do zasob, je nam jasny ze tohle pisu asi zbytecne, pac na to jeste ani nevidite... Doufame, ze se vam tam libilo.
Jozkovi> Chlastomost aktivovan a udrzovat od 16 do 18h, tj. 21-23 SEC. Snad to klaplo, a jsme pripraveni na dalsi vyzvy.

RUM tu stoji 100 - 150 Kc, jinak vsechno desne drahy.

Andy, n.p. los Nevados

Hola!

Diky moc za prispevky, s chuti si je cteme.
Predevcirem jsme vyrazili do Meridy s jedinym cilem, nahlasit se na Inparuqe-sprave narodnich parku a zakoupit od nich mapy. Vyrazili jsme tedy z autobusaku do centra mesta a podle kniznich pruvodcu zacli patrat. Nikde nic. Nastesti jsme se dali do reci s jednim mistnim ucitelem z cirkevni skoly /ktera stala na miste puvodni kancelare Inparque/ a ten nas presmeroval spravnym smerem. Nekonecna cesta ulicemi mesta nas nakonec zavedla do arealu tohoto uradu /u nas vime houby co je urad!/ , nachazejiciho se pouhych 500m od toho autobusaku, ze kteryho jsme psali posledne. No nic, den v cudu, mapy meli mizerny /takze si ofotili ty nase z googlu a johanka si uz nikdy nebude stezovat na podklady/ a k odpolednimu jsme odjeli do oblasti n.p. Los Nevados. Prespali jsme pobliz jezera Mucubaji v 3550 mnm /80Kc/. Pekna aklimatizace. Sotva zapadlo slunko, tak byla kosa jako svina. Mrzly nam celou noc nejen zadky.
Vcera planovany pohodovy sestup k lago Negra a pak k lago Viktoria a planovany navrat vzaly za sve. V mape chybejici asi 1km cesty mezi l.Negra a l Victoria, ktery jsme pripisovali nepeclivosti mapodeta se ukazalo jako klicovy moment dne. Dosli jsme az na hranu vodopadu vytekajiciho zariznutym udolim z l.Negra. Jen srabi by se vraceli, tak jsme to svihli vrstevnici, ktera nas dle mapy mela dovezt az k vzdalene jine pesine spojujici l.Victoria s jinym dalsim jezerem. Bylo to tedy celoodpoledni prodirani se rostim, krovim, trnim a hlavne poradnym srazem. Dorazili jsme tedy pred setmenim a totalne hotovi.
Dnes jsme tedy v Mucuchies a zitra odchazime na prvni vicedenni trek - z El Agila /4000mnm/ smer vesnice Mifafi. Ocekavame tak 4-6dni.
Toliko odsud.
Jozko-s chlastomostem pocitame.
Jendo- pitomce, je to tu drahy jako prase, jakmile narazime na kandak do 200kc, bereme! trznice zatim bida, uvidime dneska. Jo, diky moc za hulky! A koukej zalejvat co se do ni vejde.
Vodu bereme z jezer a dneska prvni menucko! To bude mazec !
Na Kokese furt myslime, tak mu dejte mlsku za nas !!!
Zatim

Caracas ? Merida !!

Zatimco jsme vcera v poledne vyrazili do centra Carcasu a psali prvni zpravy, nas novy pritel Hugo, ze ktereho jsme si lehce utahovali, nam pripravil privitani jak se patrilo. Navrat do hotelu, ktery se mezitim ocitl uprostred obrovske demonstrace pripominajici oslavy 1.Maje byl vskutku pompezni. Hugo si totiz dal dostavenicko se svymi stoupenci a tak v sirem dalekem okoli rudo. A to doslova. V nasich necervenych hadrech jsme opravdu nechutne vycnivali z davu.
Stali jsme se tedy svedky pompezni vojenske prehlidky, vrtulnikovych preletu a akrobaticke show ruskych stihacek Mig 29. To, co predvadeli piloti uprostred kopcovite zastavby vcetne ruznych vykrutu a nejnizsich moznych preletu pod plnym plynem lze jen tezko popsat.
Nyni jsme na autobusaku v Meride, cesta byla pohodlna ale opravdu mraziva. Sice venku bylo nejakych 25 st, ale ridici stahli teplotu v buse na 13st (a to si myslime ze i min) a tak jsme i pod spacakem mirne vykosili.
Jdeme si ulovit neco k snedku.
Ceny, alespon v Caracasu, jsou velmi vysoke (jidlko kolem 100 Kc), tak snad tady bude lip.
Benzin zde stoji 0.975 Kc / litr. Kdybychom dosli na mizinu, sepiste seznam a dovezeme v kanystrech.
Pocasi, slunecno, teplo. Obcas zvlhne.

Mejte se pekne, pa !

Prilet, Caracas

Tak tedy konecne...
Po mirne houpavem letu jsme vcera v pul treti dosedli na letiste v Caracasu.
Vsechno v poradku, az na bankomaty. Krouzili jsme na letisti kolem vsech bakomatu a vzdy se stejnym vysledkem. Nic.
Chvilku trvalo, nez jsme od mistnich odkoukali system vyberu penez - kartu rychle do bankomatu vsunout a vysunout. I pres zvladnuti toho grifu jsme zaplakali nad vydelkem.
Rozmenili jsme tedy polovinu zelezne zasoby dolaru (50 USD) a vyrazili predrazenym autobusem do (jiz bohuzel) nocniho Caracasu. Cil jasny: Terminal La Bandera a presun do Meridy. Na terminal jsme - po notnych upozorneni na cestu peligroso(nejcastejsi slova) - dorazili v poradku. Autobusu odjizdelo pomerne hodne, ale ani bakomat na nadrazi nefungoval :-((
Zaver vcerejsiho vecera: autobusy uz byly obsazene a na ty, ve kterych bylo misto jsme nemeli penize.
Zaplatili jsme tedy jizdenky na dnesni vecer (platba kartou nastesti fungovala) a vyrazili jsme do viru nocniho Caracasu se ubytovat. Mazec. Hotely zadny - az na jeden. Fakt drahy ubytovani s televizi a fontanou s buclatym andelickem a cervenymi neony !!! Ta bestie (televize) se rano v sest sama zapla a zacala prehravat bohosluzbu strany za revoluci. Achjo.
Dnesni den jsme tedy venovali (a venujem, je poledne) hledani bankomatu. Je tady docela zivo - vypada to na nacvik revoluce (ala Lapaz ??? ), vsichni s rudymi cepicemi a triky ¨patria socialismo o muerte¨ At zije HUGO !!!, ma to tu fakt v pazi.
Opet dalsich nekolik bankomatu nefachci (furt nas uklidnuje, ze ten problem meli napr. i Italove).
V zaveru jsme objevili jeden pristroj, ktery sice s kecy, ale dal !!! Princip je takovy : zandej-vyndej kartu, napis pin, napis co chces, vsechno potvrd, napis bud prvni nebo posledni dve cisla tveho pasu a modli se co vypadne. Timeout mezi jednotlivymi stisky tlacitek je asi 3 vteriny !!! Mockrat to tedy spadlo...
Dnes vecer tedy razime do Meridy a odsud do hor.
Mejte se pekne a snad se zase brzy ozveme.
Jdeme koupit rudy trika !
S internetem je to tady bida.
Vivat HUGO !
Pac a pusu!
PS:podrbat Kokese!
PS2 Jenda: V letadle Sampiko, cabernet savignon...
latka sice nepokorena, ale neni se zac stydet. Letusky byly kysely, presto dve vina jeste zbyla...
PS2 Bara: Bodlo by kafco...

Už brzy...

Odlétáme 3.2. v 7:15 z Ruzyně
Návrat 18.3. v dopoledních hodinách

Další info z JA :-)
Expedici sponzorují:
Compass Communication a.s.
Cargopass - unikátní systém v řízení přepravy